§ 257
(1) Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit
zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní
škodu uvedením v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout
u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho
průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil
škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti,
nebo po zneužití jiných návykových látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat,
kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou
část škody podle míry svého zavinění.
(5) Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou
část škody podle míry svého zavinění.