§ 251
(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího
zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící
škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody,
může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která
byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem
případu, pokud ji není možné nahradit jinak.
(2) Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení
škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu
nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si
přitom způsobem přiměřeným okolnostem.