§ 42
Pracovní cesta
(1) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem
k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může
vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na
základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle
pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění
svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může
pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci
dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval;
v pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první
musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele
však nemohou činit vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele
právní úkony.