§ 364
(1) Podle tohoto zákona se řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé
před 1. lednem 2007, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Podle dosavadních právních předpisů se řídí právní úkony týkající
se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce
nebo dohody o pracovní činnosti, jakož i další právní úkony učiněné
před 1. lednem 2007, i když jejich právní účinky nastanou až po tomto
dni.
(3) Pracovní poměry založené podle dosavadních právních předpisů volbou
nebo jmenováním se považují za pracovní poměry založené pracovní smlouvou;
to neplatí v případě pracovního poměru
a) vedoucího organizační složky státu7),
b) vedoucího úředníka a vedoucího úřadu104),
c) vedoucího organizační jednotky organizační složky státu7),
d) ředitele státního podniku13),
e) vedoucího organizační jednotky státního podniku13),
f) vedoucího státního fondu, jestliže je v jeho čele individuální orgán14),
g) vedoucího příspěvkové organizace15),
h) vedoucího organizační jednotky příspěvkové organizace15),
i) ředitele školské právnické osoby16) a
j) kdy je jmenování upraveno zvláštním právním předpisem.
(4) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti
právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců nebo z nemoci z povolání,
která byla zjištěna přede dnem nabytí účinnosti právní úpravy úrazového
pojištění zaměstnanců, na náhradu škody, o kterých bylo pravomocně
rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena dohoda anebo byla-li náhrada škody
poskytována, se řídí dosavadními právními předpisy.
(5) Náhrada škody z pracovního úrazu, k němuž došlo v době před nabytím
účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců nebo z nemoci
z povolání, která byla zjištěna v době před nabytím účinnosti právní
úpravy úrazového pojištění zaměstnanců, a nebyla poskytována, se řídí
dosavadními právními předpisy. Náhradu škody v těchto případech poskytne
orgán, který je k tomu příslušný podle právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců.
(6) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993 nebo
z nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993, na náhradu
škody, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena
dohoda anebo byla-li náhrada škody poskytována, na jejichž uspokojování
se nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle zákona č. 65/1965
Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, nebo povinné smluvní
pojištění podle zvláštních právních předpisů, se řídí dosavadními právními
předpisy, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(7) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
a náhrada nákladů na výživu pozůstalých příslušející ke dni předcházejícímu
dni nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců
se ode dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců
považuje za úrazovou rentu a za úrazovou rentu pozůstalého podle právní
úpravy úrazového pojištění zaměstnanců; její výše však nesmí být nižší
než náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
nebo náhrada nákladů na výživu pozůstalých, která příslušela poškozenému
nebo pozůstalému ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti právní
úpravy úrazového pojištění zaměstnanců.
(8) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993,
nebo z nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993,
na náhradu škody, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich
byla uzavřena dohoda anebo byla-li náhrada škody poskytována, u nichž
povinnost uspokojit tento nárok přešla na stát přede dnem nabytí účinnosti
právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců, se řídí dosavadními
právními předpisy; náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti a náhrada nákladů na výživu pozůstalých příslušející ke
dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců se ode dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců považují za úrazovou rentu a za úrazovou rentu pozůstalého
podle právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců. Výše úrazové renty
a úrazové renty pozůstalého nesmí být nižší než výše náhrady za ztrátu
na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo náhrady nákladů na
výživu pozůstalých, která příslušela poškozenému nebo pozůstalému ke
dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců.
(9) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993,
nebo z nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993,
na náhradu škody, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich
byla uzavřena dohoda anebo byla-li náhrada škody poskytována, na jejichž
uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele
za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle zákona č.
65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., nebo povinné
smluvní pojištění podle zvláštních právních předpisů má při zrušení
zaměstnavatele povinnost uspokojit tyto nároky zaměstnavatel určený
k tomu orgánem, který zaměstnavatele zrušil. Byla-li při zrušení zaměstnavatele
provedena likvidace, má tuto povinnost podle věty první orgán provádějící
likvidaci, popřípadě stát. Jestliže povinnost uspokojit nárok podle
věty první vznikla po nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců, řídí se uspokojení nároků právní úpravou úrazového pojištění
zaměstnanců. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
a náhrada nákladů na výživu pozůstalých příslušející ke dni předcházejícímu
dni nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců
se ode dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců
považuje za úrazovou rentu a za úrazovou rentu pozůstalého; její výše
však nesmí být nižší než výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti nebo náhrada nákladů na výživu pozůstalých, která
příslušela poškozenému nebo pozůstalému ke dni předcházejícímu dni
nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců.