§ 158
(1) Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena zaměstnavatelem
před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší zaměstnanci sazba
základní náhrady podle § 157 odst. 4 a 5.
(2) Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem
ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.
(3) Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze
kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec
cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná
souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení
výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže
zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli
neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou
cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem
vydaným podle § 189.
(4) Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá
zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu použitého
vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Jestliže
technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci
náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže
technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.
Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě
pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství. Není-li
tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu
pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu
uvedených.