(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy
dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti
penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou
předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu.
Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout
likvidaci dědictví.