§ 130
(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře
o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.
V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná
práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci
po dobu oprávněné držby.
(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu
nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby,
a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího
vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však
nenahrazují.