§ 35
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím;
může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím
pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom
podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle
toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu
s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají
podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se
přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá
víra toho, komu byl právní úkon určen.