§ 122
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po
události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se
rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá
na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na
který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den
v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.