§ 42a
Odporovatelnost
(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy
právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné
pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel
i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu
již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
(2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil
v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li
být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli
věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech
letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo
které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob,
s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl
zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě,
v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl
z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je
vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své
pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo
z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.