§ 40a
Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení
§ 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1,
§ 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný,
pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního
úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám
způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě,
kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon
v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je
neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu,
jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.