§ 14
(1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu
pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně
předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo
jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o
její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění
by mohla výsledek řízení ovlivnit.
(2) Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby,
jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu
vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.
O
námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo
ten, kdo má obdobné postavení8) (dále jen
"představený").
(3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech
nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého
představeného. Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena,
a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které
nesnesou odkladu.
(4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni
bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu
podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li určit nikoho
jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu
předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4.
(5) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila
řízení v téže věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech
před zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního
zákona.
(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro
vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně užijí pro
znalce a tlumočníky.