§ 53
Důkaz listinou
(1) Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má
listinu potřebnou k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje
pouze osobě, které je povinnost ukládána.
(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být
odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je
svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).
(3) Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými
státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich
pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán
opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo
potvrzeno.
(4) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí
právního řádu, nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů
na
veřejných listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu
příslušnými.
(5) Předložení listiny je v případech a za podmínek
stanovených zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka
nebo
svědeckou výpovědí.
(6) O provedení důkazu listinou se učiní záznam do
spisu. Za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se
úkonu veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí
její obsah.