§ 4
(1) Orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívají
zjednodušující postupy a postupují tak, aby dotčené osoby byly co nejméně
zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat
v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily
od dalšího povolování záměru. Pokud
je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo
ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby
projedná v režimu stavby hlavní. Stanoví-li tak tento zákon,
mohou orgány územního plánování a stavební úřady uzavřít s žadatelem
veřejnoprávní smlouvu místo vydání správního rozhodnutí. Tím nesmí
být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených
orgánů3).
(2) Orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné
součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních
právních předpisů4). Dotčené orgány vydávají
a) pro vydání rozhodnutí podle tohoto zákona závazná stanoviska5) na základě
zvláštních právních předpisů,
která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li
tyto zvláštní právní předpisy jinak,
b) pro postupy podle tohoto zákona, které nejsou správním řízením, stanoviska,
která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li
zvláštní právní předpis jinak; stanoviska jsou závazným podkladem pro
politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy vydávaná podle
tohoto zákona.
Závazná stanoviska dotčených orgánů pro potřeby správních řízení podle
tohoto zákona a stanoviska dotčených orgánů, která jsou závazným podkladem
pro potřeby jiných postupů podle tohoto zákona, uplatňují dotčené orgány
podle zvláštních právních předpisů a podle tohoto zákona.
(3) Dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným
stanoviskem. Navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska
mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných
a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými
se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno,
nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně
plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu
územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak
se k nim nepřihlíží.
(4) V řízeních podle části čtvrté tohoto zákona se nepřihlíží k závazným
stanoviskům dotčených orgánů ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto ve
vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření
o stavební uzávěře anebo v územním opatření o asanaci území, nejde-li
o závazné stanovisko uplatněné na základě nově zjištěných a doložených
skutečností podle odstavce 3.
(5) Stanoví-li dotčené orgány ve svém stanovisku nebo závazném stanovisku
podmínky, a stanou-li se tyto podmínky součástí výrokové části rozhodnutí,
nebo součástí opatření obecné povahy nebo jiného úkonu orgánu územního
plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, mohou dotčené
orgány kontrolovat jejich dodržování.
(6) Je-li dotčeným orgánem podle zvláštních právních předpisů tentýž
orgán veřejné správy, vydává koordinované stanovisko nebo koordinované
závazné stanovisko, zahrnující požadavky na ochranu všech dotčených
veřejných zájmů, které hájí. Koordinované stanovisko nebo koordinované
závazné stanovisko lze vydat pouze v případě, nejsou-li požadavky na
ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. Ustanovení správního řádu
o společném řízení6) se použijí přiměřeně.
(7) Orgány územního plánování a stavební úřady projednávají protichůdná
stanoviska nebo protichůdná závazná stanoviska dotčených orgánů. Dojde-li
k rozporu mezi příslušnými orgány podle tohoto zákona a dotčenými orgány,
jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního
řádu.