§ 330
 
 (1) Má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik
 závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek
 určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn
 závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství.
 
 (2) Při plnění peněžitého závazku se započte placení
 nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.
 
 (3) Má-li dlužník vůči věřiteli několik peněžitých
 závazků a dlužník neurčí, který závazek plní, placení se týká nejdříve závazku,
 jehož splnění není zajištěno nebo je nejméně zajištěno, jinak závazku nejdříve
 splatného.
 
 (4) Placení se týká náhrady škody teprve, když byl
 splněn peněžitý závazek, z jehož porušení vznikla povinnost k náhradě škody,
 pokud dlužník neurčí účel placení.