(2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona
nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen
a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně
nebo v souběhu s jinými trestnými činy,
a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání nejméně jednoho roku, nebo
b) pro trestný čin spáchaný úmyslně, na který se nevztahuje
ustanovení písmene a), jestliže byl tento
trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním,
pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen25a).