(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo
zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče
toho, koho označí soud;
c) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání
pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
d) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u
soudu;
e) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
f) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu
jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
(3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření
uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na
zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.
Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou
dobu.