(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným
prohlášením rodičů učiněným před matričním
úřadem nebo soudem.
(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být
učiněno vždy před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní
poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího
prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.