§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do
výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba
poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí.
Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému
dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů.
Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela.
Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí
soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze
se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže
druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li
opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické
osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností
k dítěti.