§ 26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů
nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti
pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do
výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li
o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě
střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li
tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může
být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje
schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud
sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména
vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní
poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči
obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo
druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou
informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci
a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče,
stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče
dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám
dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému
zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče
o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.