§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným
potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem
a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností
a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal
bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné
činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika.
(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu
s dobrými mravy.