(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní
smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit
soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou
mezinárodní smlouvou.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení
věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc
Ústavnímu soudu.