Čl.40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován
za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla
jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k
přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím
obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít
musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech
má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být
žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl
pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje
uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona
účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se
použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.